..Jednorázovky..

Vánoce se blíží...

14. prosince 2011 v 21:10 | Katka

vánoce

Ani jsme se nenadáli, je tu 14. prosinec a za 10 dní jsou Vánoce :) Mnoho lidí nakupuje dárky na poslední chvíli, bohužel i já. Ale co koupit, aby se nikdo neurazil ? Co udělá rodině a kamarádům radost ?
Nevím proč, ale já jsem prostě nenapravitelná. Každý rok řeším to samé! Mám 2 bratry (10 let a 1 rok), těm se asi vybírá nejsnáž. Malého potěší sebe menší plyšáček nebo prostě nová hračka :) Toho většího, už tak neoblbnu. Autíčka, letadýlka apod. vylučuji rovnou, máme jich doma dost a myslím, že už je na ně trošku velký :D Minulí rok si vystačil se skákacím balónkem s jeho jménem. Tento rok to vidím podobně, na propisku nebo klíčenku s jménem.
Horší je to pro mamku a ostatní z rodiny. Asi budu muset zůstat u neoriginálních dárků a to knížek a různých zbytečností. Pro dospělí, pokud budu mít čas, asi něco vytvořím. Budu muset oprášit staré a dlouho nepoužívané, ale za to vždy hezké korálky a k nim drátky :)
A nakonec nejhorší (teda pro mě) je výběr dárků pro spolužáky :( Nemám s nimi až tak moc dobrý vztah, ale zase máme ve třídě takovou tradici, že si dáváme dárky. Na vánočních trzích jsem viděla spoustu maličkostí, které se mi líbili. Budou se ale jim líbit ?

..Déšť..

30. listopadu 2011 v 18:53 | Katka
...Ták po dlouhé době jsem se odhodlala něco napsat a děkuju za to Katie :)...



Je krásné slunečné letní odpoledne a já nemám nic jiného na práci než se procházet údolím kolem řeky. Slunce září, jako by chtělo prosvítit všechny tmavé kouty, jako by mělo zachvíli vyhasnout. Kolem mě poletují motýlci a vážky všech možných barev a já poslouchám, jak nádherně zpívá řeka. Dívám se, všechno září, jako by vše bylo poseto diamanty, jako by kolem mě byla rozprostřena zrcadla a v tu nádhernou teplo letní chvíli na mě dopadla první kapka teplého deště.
Byl to nepopsatelný pocit, když mě v tom teplém slunečném dni trochu ochladil jemný déšť. Slunce se schovává za mrakem, z kterého padají kapky deště. Okolo mraků se zkouší to nádherné sluníčko protáhnout a tím tvoří překrásný prsten kolem mraků.
Ten pocit je nepopsatelný. Nikdy jsem nezažila tak nádherný déšť, ale vše úžasné pomalu končilo. Ten malý bílý mráček zmizel, motýlci a vážky se před deštěm schovali, protože asi cítili, že z toho nevinného deštíku se stane bouřka. Vtom začalo lít, jak z konve a najednou se ozvala rána jako z děla. Lekla jsem se. Utíkala jsem, co to šlo. Byla jsem mokrá skrz na skrz. Cesta se proměnila v jednu velkou kaluž s pískem, hlínou a samozdřejmě vodou. Lepila se mi na gumové pantofle a já jen běžela, dívala se před sebe a myslela jen na to, že se musím rychle dostat domů.


Doufám, že se Vám jednorázovka líbila.
 
 

Reklama