změna je život

5.Sen..

20. prosince 2011 v 21:26 | Katka

...Jak dny ubíhali, stihli jsme si s holkami vybrat šaty a byl už jen den do plesu. Nic mi nechybělo. Měla jsem, ale strach. "Co když něco zkazím?" opakovala jsem si v duchu před spaním. Nervozit mě procházela celým tělem. Bála jsem se, že zaškobrtnu nebo něco spletu a budou se mě všichni smát. Zároveň jsem věděla, že pokud na to budu neustále myslet stane se to a tak jsem začala rychle myslet na něco jiného. Zabralo to! Po chvíli mě to přešlo a přicházel sen.
Stála jsem v pokoji před zrcadlem, měla jsem nádherné bílé šaty jako nevěsta. Podívala jsem se sobě do očí, které přímo zářili štěstím. Nepoznávala jsem se, byla jsem v něčem jiná. Ale v čem ? Znovu jsem se od spodu zrcadla podívala. Na nohách bílé lodičky, ale to nebylo nic zvláštního podobné mám doma. Na sobě jsem měla šaty, které visely dole na věšáku, to také nebylo zvláštní. Vlasy jsem měla natočené do dlouhých prstýnku. Nikde jsem neviděl a nic zvláštního, byla jsem stejná, ale v něčem jiná. Po té jsem se podívala z dálky a uviděla, že za mnou někdo stojí. Byl to kluk v bílé košili a černých kalhotách. Tvář jsem nerozeznávala, byla až moc rozmazaná a vše se začalo strácet. Probudila jsem se. Bylo ráno a jediné co mě najednou zajímalo, bylo vědět kdo stál za mnou! A taky to jak to večer dopadne...

4.Jsem tady doma..

11. září 2011 v 17:33 | Katka



Další díl povídky změna je život. Doufám, že se vám bude líbit :)


...V Praze bylo nádherně, ale jsem ráda, že jsem doma. Hrozně rychle jsem si zvykla tady. A jsu ráda, že mohu bydlet tady, že mám možnost být tu.
...Je už pondělí a já zase musím vstávat do školy. Dnes se ale těším ! Uvidím po víkendu všechny, hlavně Tomáše. Rychle vstanu a jdu do koupelny. Vypadám jako bych přiletěla z Marzu. Rozčešu si vlasy, které se mě v noci zacuchaly. Vyčistím zuby a utíkám dolů do kuchyně, kde na mě čeká mamka se snídaní. Rychle ji sním, dám si do kabele svačinu a pití a valím zpátky nahoru namalovat se. Když jsem byla namalovaná, ještě jsem si přelakovala vlasy a rychle jsem utíkala oblíct si bundu a boty. Nakonec jsem se rozloučila s mamkou a spěchám na autobus. Vždycky se někde zaseknu a pak nestíhám. V nejhorším bych šla ten kilometr pěšky nebo jela dalším autobusem. Naštěstí jsem došla v čas a ještě jsem tak minutu čekala. Mezi tím přišla Katka s Dii. A tak jsme spolu nastoupili do autubusu a jeli do škole. Stihla jsem jim říct co mě napsal Tomáš a jak jsem se měla v Praze. Autobus byl už před školou a my museli vystoupit. Ale co mě zarazilo, bylo to co jsem uviděla. Na zastávce čekal Tomáš. Vystoupila jsem a šel za nama. Holky cosi zadrhotali, že nemají svačinu a že musí do obchodu. Ale mě to ani moc nevadilo. Tak jsem šla s Tomášem kousek od školy ke hřišti, kde si zapálil cigaretu a povídali jsme si..
... "Tak jak bylo v Praze ? " zeptal se trošku roztřeseným zvědavým hlasem. Chvíli jsem přemýšla co řeknu byli jsme kamárádi, ale nechtěla jsem říc něco čeho bych litovala. "Dobře, ale jsem ráda, že jsem doma. Ty cesty autobusem nesnáším." Usmál se a omylem na mě foukl kouř. "Je promiň" začal se omlovat "já nechtěl." "To je dobrý, jsem na kouř zvyklá. A jak ses měl ty ?" vyhrkla jsem ze sebe a nadechla se vzduchu smíchaného s kouřem. "Normál. Hrozná nuda tu byla. Půjdeš se mnou teda na ten ples ? " podíval se na mě a já nevěděla co říct. Díval se na mě svíma čokoládově hnědýma očima a mě připadlo jako by se zastavil čas. Nevím jak dlouho jsem se na něj dívala, ale bylo to asi hodně dlouho na to, aby do mě opatrně šťouchl a já se konečně vrátila na zem. "Seš v pohodě ? " zeptal se trochu rozpačitě. "Jo, už jsem. Samozřejmě že půjdu s tebou." usmála jsem se a bylo vidět, že se mu ulevilo."Už jsem se bál, že ti řekl někdo jinej." Drze se na mě usmál a típl cigaretu. Oplatila jsem mu jeho úsměv a zvedla se."Pudem, ať nemaj keci." Souhlasně vstal a vyšli jsme směrem ke škole...

3.Kam vlastně chci ??

5. května 2011 v 19:46 | Katka



..Bude to už půl roku co jsem poznala Tomáše, Nika, Dianu a Katku. Na Melody jsem zapoměla a začala jsem znovu žít. S nimi jsem prožívám ty nejhezčí chvíle. Je už prosinec a ve škole to zvládám. Učitelé nejsou až tak hrozní, jak jsem očekávala. Nakonec jsem ráda, že jsem je poznala..
..Jako každý rok, jak je na mé nové škole zvykem, se pořádá školní ples. Ples, co by bylo na plesu divnýho, kdyby se netancovala "polonéza". Jenže s kým půjdu ? Je mě blbí někomu říkat! Klukům říkat! Je pátek a tak se po víkendu snad někdo najde.
..Na víkend jedu k babičce do Prahy. Těším se, babičku jsem neviděla dlouho a mám sraz s bývalou třídou. Jedu autobusem, jelikož mamka má práci a brácha má zápas ve fotbale, ale vůbec mě to nevadí. Nahrála jsem si písničky, zbalila pár věcí a čekám na mamku, až mě odveze do Brna k autobusu. Netrvalo to dlouho a já nastoupila do autobusu, zamávala mamce a slíbila, že všechny budu pozdravovat a budu hodná. Měla jsem místo vedle hezkého blonďáčka, který byl asi tak starý jako já. Moc mu do řeči nebylo a mě to ani moc nevadilo. Byla jsem unavená a myšlenkami úplně jinde. On nevypadal, že bych ho nějak zajímala. Párkrát se na mě koukl a jinak byl zahleděnej do moblu a psal smsky. Já jsem se taky chvilkama podívala, jestli si na mě někdo nevzpoměl a nenapsal mě, ale jak se zdá asi nikdo. Cítila jsem se trapně, že se dívám na mobil a nic na něm není. Co bych chtěla čekat ? A od koho ? Kluka žádnýho nemám a s mamkou si napíšu, až dorazím do Prahy. A tak jsem poslouchala písničky se zavřenýma očima. Jeli jsme asi půl hodiny a mobil mi zavybroval ! Kdo mě píše ? Byla jsem zvědavá a mrkla rychle na displej. A tam stálo: Tomáš ! Co asi potřebuje ? Říkala jsem, že jedu na víkend do Prahy. Ale to co stálo v smsce mě udivilo: "Půjdeš se mnou na polonézu ?" . Neváhala jsem a rychle jsem odepsala: "ANO!" a odesala. Po chvíli mě došla další: "To jsem rád...uži si to tam a vrať se mi celá!". Mi ? Trošku mě to zarazilo, ale pak jsem se zpamatovala a odpověděla: "Neboj...už abych byla zpátky!" I když jsem se před tím těšila do Prahy, teď mám sto chutí jít za řidičem a říct mu, aby to otočil! Zbytek víkendu jsem měla o čem přemýšlet! O něm ! Neím co si mám myslet, ale jedno vím! Hrozně se těším na pondělí !...

2.Vše je na nic

21. června 2010 v 18:51 | katka
Ahojky, tak sem přidávám další kousek k začátku no je trochu krátkej ale co :)




…………….Několik týdnů se to tak opakovalo a nic se zvláštního nedělo, ale pak jedno ráno mamce zvonil telefon. Co by na tom bylo divné to je normální, ale ta zpráva, kterou mi pak mamka sdělila mi změnila život. Melody umřela, nemohla jsem
to pochopit, zemřela prý na stáří, ale tomu nevěřím. Všechno je špatně, všechno úplně všechno já to nechápu, všechno se mi hroutí. Můj koníček zemřel a s tím i kousek mě. Bylo mi hrozně blbě. Neměla jsem chuť žít na co je mi život, když se nejprve stěhuji někam daleko, kde nikoho neznám a když jsem aspoň trochu šťastná, tak se stane tohle já to nechápu.
…………….Brečela jsem hodně dlouho, než jsem pochopila že to nemá cenu. Pořád jsem se sama sebe ptala proč? Asi to je osud nebo co, ale snad je všechno to hrozný zamnou, přece nemůžu mít takovou smůlu. Všichni jsme byli smutní, protože Melody jsme všichni měli hrozně rádi…
………...…. Jednoho rána přišla za mnou mamka, jestli nechci jet do kina a na nákupy, věděla, že nákupy a kino miluji, taky to byla pravda. Rychle jsme se s bráchou oblíkli a letěli k autu. Konečně jsme se všichni vzpamatovali. Sice to nebilo jako dřív, ale tak dlouho jsem nebyla v kině a nakupovat, že mě smutek úplně přešel. Při obědě v KFC, který naše rodina zbožňuje jsem mamce řekla, že už jezdit nebudu. Byla jsem tím přesvědčena a nenechala jsem si to vymluvit. Budu potřebovat víc času na školu a ani už žádného koně neztratím. Vymlouvali mi to, ale pak to vzdali. Byla jsem
přesvědčená, že to tak bude lepší a oni věděli, že když něco řeknu, tak to platí.
……………..O týden později jsem šla nakoupit a potkala jsem partu kluků a holek, co jsem potkávala když jsem jezdila za Melody, ale dnes ke mně přišla holka od nich a řekla: ,, Nechceš zanést ten nákup dom a jít s náma ven?". Bylo mě blbí říct ne nikoho tu neznám, tak by se mi to hodilo a tak jsem teda kývla a zanesla rychle nákup doma a šla……

1.Stěhování

1. března 2010 v 14:35 | katka


Vše se mi nějak zvrtlo!Do teď jsem byla holka která měla kamarády a vše pod kontrolou.Teď nemám nic!Stěhujeme se někam kam nikoho neznám a jen vím ,že do nějaké vesnice poblíž Brna. V autě se mi honí tolik otázek hlavou nevím co s tím.Uklidňuje mě jen můj iPod s oblíbenými písničkami. Brácha je v klidu je mu teprve osm , co by mohl ztratit. Mamka mě uklidňuje, že bud mít hodně přátel a že se mi tam bude líbit,ale asi nedokáže pochopit v jaké situaci jsem.

U Prahy (kde jsme předtím bydleli) jsem měla hodně přátel a kluka , toho všeho jsem se měla zbavit.Jediné co mi zbylo je FB a ICQ na všechny, nic víc. Ještě že mám Cukrouše mého nejmilovanějšího kocourka a Melody , kterou jsem dostala za 1. místo v parkuru .

Najednou mi při mém přemýšlení se zavřenýma očima se vypnul iPod asi sám ne no, byla to mamka a jak uviděla ,že ji vnímám, tak nám řekla: ,,Už budeme na místě" předtím jsem moc krajinu okolo nás nevnímala, ale teď jsem byla zvědavá jak to tu vypadá.

Auto s Melody, která jela před námi zahlo ke stájím a já viděla kde s mým ,,zlatem" budeme jezdit.Mamka zahla taky a pak zastavila.,,Tak bude ustájena Melody, no není to tu nádherné" rozplývala se mamka a já taky ,protože to tu bylo nádherné. Vyšli jsme z auta přivítat se s majitelem stájí , teda spíš mamka já jsem jen pozdravila ,prohodila pár slov , ale pak jsem musela jít pomoc s Melody vyvézt jí z auta, protože byla trochu nervózní z toho převozu.Pak nám majitel ukázal kde má box Melody. Procházeli jsme okolo boxů v kterých byli nádherní koníci.Pak jsme uviděli box na kterém bylo napsáno Melody . Box byl prostorné a Melody se očividně líbil. Pak jsme jí dali ještě něco k jídlu. Už jsme museli jít ,protože Tom (můj brácha) měl hlad a pořád otravoval a tak jsme se rozloučili a jeli se konečně podívat kde vlastně budeme bydlet.
Přijíždíme do ulice plné nových domků na rozdíl od Prahy je to tu klidné.,,A támhle",ukazuje mamka,,támhle budeme bydlet".Páni myslela jsem bůhví kde to budeme bydlet, ale tohle jsem si nemyslela. Nový fialově natřený dům, který je jak ze snu myslela jsem že pojedeme někam kde budou samí barabizny,ale tohle, tohle se mi líbí.
Jen co jsme společně otevřeli dveře uviděli jsme prostornou chodbičku se schody nahoru mamka zamířila do jedněch dveří my šli za ní a tam byl obývák s jídelnou a menším výklenkem a celé to bylo osvětlené sluníčkem.Za rohem byla kuchyň která byla také prostorná tolik místa jsem v životě neviděla (asi to bylo tím že jsme bydleli v paneláku). Z chodbičky vedli ještě troje dveře jedny byli na záchod, na který jsem si odskočila. Ty druhé byli do pracovny kde byl gauč,skříň a stůl s židlí no a ty třetí ty vedli do sklepa kde byla garáž pračka s sušákem , dílna a záchod a sprcha.A nakonec to nejlepší naše pokoje mamka měla pokoj hned naproti schodům .Já měla uprostřed a brácha na kraji.Ještě tu byla koupelna ta byla vedle mamky.Můj pokoj byl oranžovozelený s dvěma balkony jeden byl k mamce a druhý k bráchovi.Vedle velké postele byl noční stolek, naproti byla skříň do které jsem se pak vybalila všechny věci a psací stůl nad kterým bylo zrcadlo.Moc se mi tu líbí.
Mezi tím protože brácha otravoval mamka udělala oběd byl vynikající.Po o
bědě jsem vše vyfotila a pak jsem pustila notebook a dala všechny povedené fotky na FB a popovídala s holkami.Všem se po mě stýskalo a mě po nich taky ,nejvíc se mi ale stýskalo po mým klukovi Nickovi a on mi to nezlehčoval musela jsem se sním nadobro rozloučit a začít od znova na dálku by nám to nevydrželo.Cukrouš se ke mně začal tulit chvíli jsem si sním hrála , ale pak na mě mamka zavolala ať jdu na chvíli ven a tak jsem si vzala kolo a jela se podívat na Melody............................................

úvod

1. března 2010 v 14:10 | katka




Jelikož se furt nudím začla jsem psát příběhy(povídky).Budu to jsem přidávat po částech.Můj první příbeh jse jmenuje Změna je život a je to o jedné holce jménem Kristýna která se přestěhoval víc vám zatím říkat nebudu to si přečtete sami.Přidám sem i jiné, ale zatím zůstanu při jednom. Tak čtěte a přidávejte k tomu komentíky.


Dík Katka
 
 

Reklama